Jak za starých (mediálních) časů…

02. listopadu 2019 13:00 / autor: Zdeněk Duspiva

V rámci tradičních mediálně-politických schémat a zvyklostí se podle expertů mají kampaně spouštět před volbami v etapách. První a hlavní části mediálních aktivit startují obvykle přibližně rok před „datem“ volby, další vrchol nastává asi po půl roce a pak podle vývoje a potřeby. A vždy tak, aby člověk na sebe upozornil, přisvojil si případně nějaké nosné téma a současně „nepřesytil“ mediální prostor sám sebou.

I letos je to podobné, jakkoliv se doba, společnost i metody mediálního působení mění. K „tradičním“ politikům se postupně přidávají i noví, ambiciózní, možná mladší, ale v mnoha ohledech občas i trochu naivní. Povolební vyjednávání po posledních volbách a nutnost kompromisů při sestavování městských koalic umožnilo mj. i rychlý vzestup na mediální výsluní řadám lidí s malými politickými znalostmi a zkušenostmi. V řadě případů pak značné osobní ambice a sebevědomí vedou k dalším plánům a snaze pokračovat v nové politické kariéře a vlastní sebeprezentaci. Možností prosadit se ve všech nadcházejících volbách je mnoho a cest na svoji medializaci ještě víc.

V mediálním prostředí se zřejmě i proto tak trochu rozběhl další „run“ na již značně prořídlé řady regionálních novinářů a úporná snaha některých politiků o „spřátelení se“ ve známém stylu – novinářskou podporu za poskytnutí exkluzivních informací a témat … Také sociální sítě s velkým vlivem a dosahem (a při minimálních finančních nákladech) jsou plné regionálních politiků „pracujících pro lidi“.

Výsledkem jsou ty nejméně zajímavé z těch nezajímavých zpráv a informací, s minimálním přínosem i účinkem na běžného konzumenta (a voliče). Euforie budoucích kandidátů nad nudnými zprávami o stavbě, plánech či otevírání často zbytných dotačních cyklostezek s milionovými městskými příspěvky nebo prezentace studií, strategií a koncepcí, které byly v módě možná snad trochu někdy v porevolučních 90. letech, je mylná.

Další oblastí „nudy“ a kopírování neúčinných snah jsou mnohdy i sociální sítě. Ty jsou zahlcovány trochou rádobyvtipných poznámek a velkým množstvím vlastních příspěvků, které jsou navíc duplikované mezi oficiální profily politika a jeho osobním profilem. K nejčastějšímu obsahu pak v těchto případech patří série funkcionářských fotek s dětmi, „celebritami“ a především z otevírání, zahajování nebo uzavírání všemožných společenských, sportovních a kulturních akcí. Moderní forma tak svým obsahem ze všeho nejvíc připomíná spíše staré předrevoluční časy.

Při tom se vybaví jeden z dávných ministrů životního prostředí, jehož píáristé přesvědčili obden sázet nové stromky a intenzivně vše dokumentovat a prezentovat. Nakonec tím pak unavili i sami sebe… voliči pozornost i zájem ztratili zpravidla již na počátku takové zbytné formy propagace.

Možná tak i dnes, v době marketingové, platí, že čím méně skutečné práce, vyjednávání a výsledků, tím více slov, póz a gest…  a tím méně voličů.