Co dál s mediální legislativou?

03. listopadu 2019 13:00 / autor: Jan Mrzena

Mýty nebo realita? V poslední době jsem opět slyšel, že malé mediální rady potřebují mít právní subjektivitu, aby vůbec mohly dělat to, co mají uloženo v zákonech. Je to pravda, nebo jen „téma“, které má odvést pozornost od potřeby hluboké revize mediálních zákonů?

Rady ČT, ČRo a ČTK podle zákona jmenují a odvolávají generálního ředitele, první dvě současně určují jeho mzdu. Tato agenda je nejviditelnější, všechny tři rady ji zvládnout umí. Sice volbu či odvolávání doprovázely poměrně často nepokoje uvnitř podniku promítnuté i do tlaku různých zájmových či politických skupin a silné mediální výkřiky. Právní kontinuitu fungování však nikdo nikdy nezpochybnil. Pouze v případě odvolávání Václava Kasíka rozhlasovou radou se bývalý generální ředitel úspěšně bránil soudní cestou a v případě volby nevolby Radima Hrehy do čela ČTK není i po letech zcela jasné, jak vše soud vyřešil. Oba případy spíše souvisí s tím, že rada nedělala svou práci dobře, než že by jí dělat nemohla.

Malé rady schvalují rozpočet, hospodaření a další ekonomické záležitosti. Nejméně kompetencí v této oblasti má Rada ČTK. Rozhlasová a televizní rada mají ku pomoci dozorčí komise. Ty mohou nahlížet do všech interních předpisů, pokynů, průběhu zakázek, faktur i smluv. Pracují kontinuálně a rady jim mohou uložit vlastně cokoliv. Vzhledem k faktu, že ČTK je financována téměř výhradně z peněz, které si sama vydělá, je působnost rady prakticky nulová. Rozhlasová a televizní rada k hospodaření přistupují různě. Problém obou těchto rad spočívá v personální nemohoucnosti u ekonomické agendy. Tu však spíš způsobují poslanci při volbě radních. Zákon radě ruce nesvazuje.

Rady schvalují statut, což je jakési prodloužení zákona do vnitřního uspořádání podniku. Statut předloží generální ředitelé, vnitřní organizace většinou vychází z projektu, díky kterému se konkrétní manažer generálním ředitelem stal. Radní se na tento detail moc nesoustředí. Zpravidla nevnímají ani svou zodpovědnost za zřizování rozhlasových a televizních regionálních studií. Zákon o ČT dále říká, že v případě odvolání nebo odstoupení generálního ředitele až do doby, než nastoupí generální ředitel nový, televizi řídí manažer určený právě statutem. Pro podobný případ v Českém rozhlasu rada přímo prozatímního ředitele jmenuje. U ČTK pak platí, že končící generální ředitel agenturu řídí až do nástupu nového generálního ředitele.

Televizní a rozhlasová rada jsou přímo zodpovědné za text Kodexu a jeho dodržování. Zatímco současná Rada ČT se naplňováním Kodexu zabývá jen v případech, kdy na to míří nějaká stížnost, Rada ČRo bez hlubšího zkoumání přijme usnesení o porušení Kodexu. Oba přístupy jsou hraniční a proto nedobré. Rady rozhodují o stížnostech týkajících se generálního ředitele. To bývá svízel, protože radní nemají vypěstované mechanismy, které by reflektovaly obě strany mince. Rozhodují většinou na základě vyjádření generálního ředitele a schází pohled vnímající i podstatu stížnosti.

Rady také dohlíží na plnění úkolů veřejné služby, tak jak je ukládá zákon. Vedle kontroly hospodaření je právě tato kompetence předmětem častých kritik. Rada ČRo si zřídila malou expertní pracovní skupinu a zadává si občas i vlastní analýzy. Rada ČT si analýzy nezadává, s tou praxí přestala v roce 2012. Rada ČTK tuto kompetenci řeší nárazově, a to zpravidla na základě konkrétního podnětu svých členů. Všechny rady pak plnění úkolů veřejně služby popisují ve výročních zprávách.

Rada ČT už patnáct let aktivně schvaluje dlouhodobé plány programového, technického a ekonomického rozvoje. Rada ČRo se k této kompetenci prokousala až v minulém roce. Tomu odpovídá i hloubka a úroveň této zásadní kompetence. I zde však platí, že problém spočívá v personální nemohoucnosti, kterou spíš způsobují poslanci při volbě radních. Zákon radě ruce nesvazuje.

Televizní a rozhlasová rada předkládají Poslanecké sněmovně Výroční zprávy o činnosti a o hospodaření. Rada ČTK předkládá zprávu jednu. Kolik toho radní na zprávách odpracují? No rozhodně méně, než by bylo potřeba. Televizní rada toho sama napíše patrně nejvíce, agenturní rada (logicky) nejméně.

Náklady na činnost rady včetně platů radních hradí Česká televize a Český rozhlas z poplatků, Česká tisková kancelář z peněz, které sama vydělá. To je hlavní argument těch, kdo o emancipaci rad mluví. Nutno podotknout, že největší problém způsobuje financování u Rady ČTK. Zatímco rozhlasová a televizní rada mají celkem solidní profesionální zázemí, agenturní rada nikoliv.

Česká média sledují činnost rad kontinuálně a podrobně. Možnosti, které dávají zákony o ČRo a ČT radám, aby mohly dělat to, co jim stejné zákony ukládají, jsou dostatečně široké. Závisí hodně na tom, co jsou radní ochotni dělat a co „jim stojí za to“ dělat. Musí toho hodně odpracovat a jsou hodně vidět (hlavně v krizových situacích). Ale za to mají také celkem dobré odměny. Rada ČTK má možností nejméně a nemá moc smysl její postavení a kompetence řešit. Ve všech případech však platí, že konstrukce rad vychází z pohledu začátku devadesátých let. Rady byly ustanoveny spíše ve smyslu bývalých Výborů lidové kontroly. Ve vnímání politiků převládá pocit, že do rad musí protlačit blízkého člověka, který jim tam k něčemu bude platný. Anebo místa v radách považují za trafiky. Podle tohoto přístupu mají kontrolovat Českou televizi, Český rozhlas a Českou tiskovou kancelář vlastně laici. A to je větší problém než současná právní úprava. Musím dodat, že mnoho členů do současných rad patří. Jedná se o úctyhodné osobnosti. Moje kritika míří směrem do poslanecké sněmovny.

Řešit dílčí mýty (jako je emancipace malých mediálních rad) je ztráta času. Média potřebují zákony pro třetí dekádu jednadvacátého století. A to nejen ta veřejnoprávní. Avšak díky dlouhodobému obcházení legislativního vývoje to bude fakt složité. První test schopností zákonodárců nastane ve chvíli, kdy vláda začne realizovat nutnost implementace „Směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2010/13/EU o koordinaci některých právních předpisů členských států upravujících poskytování audiovizuálních mediálních služeb, ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady EU 2018/1808“. Ale tato implementace se zákonů o ČT, ČRo a ČTK nedotkne.