Je zaděláno na nepěkný rozvrat, který může vyústit až v odvolání Poslaneckou sněmovnou

26. února 2020 08:00 / autor: Petr Žantovský

Zápisník radního ČTK – díl 4

Původně jsem myslel, že předloni započatý zápisník člena Rady ČTK bezbolestně ukončím, protože počáteční neshody v tomto orgánu, které proběhly v létě 2018, se podařilo objasnit a zklidnit, mj. i díky rozumné domluvě s tehdejším předsedou Rady ČTK Miroslavem Augustinem. Vysvětlili jsme si, že každý má právo na svůj názor, ale to podstatné, co nás spojuje, je rozvoj ČTK jako národní tiskové agentury a veřejnoprávní instituce. Na tom jsme nalezli jasnou shodu a drželi se jí po celý následující čas, a to i když už pan Augustin po skončení mandátu nebyl předsedou rady a zasedání vedla jako starší místopředsedkyně paní Wenigerová, která postupovala víceméně identicky s působením p. Augustina, takže bylo vše v pořádku. Rada sice nebyla úplná, noví členové byli Sněmovnou dovolováni až postupně, ale díky mé, a to podtrhuji, mé vůli nedošlo k ukvapeným jednáním, k nimž by mohla patřit například silová volba předsedy. Já jsem prosadil u kolegů, abychom vyčkali naplnění stavu Rady a pak teprve společně volili předsedu. Ačkoli nás k tomu zákon o ČTK ani jednací řád Rady nezavazoval, dosud to považuji za správné a spravedlivé rozhodnutí.

Do rady přibylo v průběhu léta a podzimu několik nových členů, nejprve paní Marksová (ČSSD), pak pan Soukup (ANO) a nakonec paní Bazalová (Piráti). Tato skupina se domluvila se zástupkyní ODS Wenigerovou a zástupkyní SPD Gáborovou, využila nepřítomností dalších dvou členů (P.Foltána a mne, čímž nás zbavila práva volebního, a to jak aktivního – volit, tak pasivního – být volen) a zvolila předsedou Davida Soukupa. A to přesto, že ještě měsíc předtím se volba odložila jen kvůli neúčasti jedné členky (Gáborové) právě s poukazem na to, že volba má proběhnout v plném počtu (což hájila v médiích i paní Wenigerová). Nuže, tak si někteří představují demokracii: jako vládu dvojího metru. Vzal jsem to na vědomí s tím, že budu dál pokračovat ve své dosavadní práci v Radě tak jako dosud.

Neskromně připomenu, že jsem to byl právě já, kdo rozjel aktivity Rady a poté i managementu ve směru digitalizace fotoarchivu, který dnes je asi tím nejcennějším, co ČTK má, Desítky let staré snímky, některé ještě na skle, jiné na celuloidu, projdou digitalizací a budou tak uchovány jako „rodinné stříbro“. Jak Radu ujistil toto pondělí zástupce managementu, proces digitalizace se po téměř dvou letech usilování, lobbingu u poslanců a shánění prostředků z rozpočtu konečně podařilo rozjet. Opět neskromně podotýkám, že praotcem tohoto procesu jsem byl já a všude, kde jsem vystupoval jakožto člen Rady ČTK, jsem to zdůrazňoval jako můj hlavní zájem, úkol a povinnost, chránit to nejcennější, co je v současné době ve stavu ohrožení.

Zasedání rady ČTK 24. 2. 2020 k mému překvapení ani v nejmenším nepřipomínalo ta zasedání, která jsem zažil v předchozím období, kdy na nich vládla pracovní atmosféra a mezilidská korektnost. Začalo to už diskusí nad programem. Předseda Rady Soukup rozeslal v pátek večer, tedy pouhé dva a půl dne před pondělním zasedáním, členům zásadní materiály – návrh nového jednacího řádu a návrh etického kodexu rady. Obvyklý postup byl vždy ten, že všichni členové dostávali všechny materiály, které se týkaly jednání, aby si je mohli nastudovat a v zasedání k nim vést debatu. V tomto případě, a podtrhuji, že jde o dva zásadní a život Rady upravující dokumenty, údajně předseda očekával, že členové písemně předloží své návrhy a on je tam prostě mechanicky vloží. Když se otevřela diskuse, vyniklo několik zjištění: Předseda nejenže nerozeslal připomínky těch členů, které mu zaslali, všem dalším, aby měli komplexní informaci, ale dokonce předpokládal, že se bude rovnou hlasovat o finální podobě. To je ale zásadní deficit demokracie.

Proto je dobře, že tento postup byl – po dle mého soudu zbytečně vyhrocené debatě – zamítnut a projednávání etického kodexu a poté i celého jednacího řádu odloženo na příští zasedání, aby měl každý skutečně reálnou možnost materiály odpovědně posoudit a vyjádřit se k nim.

Bohužel i další průběh zasedání připomínal poněkud selskou náves. Některé členky, zejména paní Bazalová, ale nezřídka i paní Marksová, volily velice neobvyklý silový způsob diskuse, postavený především na argumentaci ad hominem (k člověku), nikoli ad rem (k věci). Zvláště paní Bazalová vynikla ve snaze ostrakizovat jiné členy (konkrétně mne) kvůli nějakým mým mimoradním aktivitám, do nichž právně ani věcně radě nic není. Dokonce nemluvila pravdu v tvrzení, že jsem podjatý v činnosti RČTK. A vyústila své obviňování návrhem na to, aby se rada distancovala od mého vystoupení na jedné debatě v Českém rozhlase, kde jsem nevystupoval za radu a ani téma té debaty se rady nikterak netýkalo. Vášeň, kterou do tohoto návrhu vložila, mi připomněla neblahou historii různých „lidových soudů“ a jiných kádrováckých aktivit 50. let. Paní Bazalová vnesla do zasedání rady ČTK nejen zcela jiné téma, které na tuto platformu nijak nenáleží, ale způsob dosti – kulantně řečeno – nediplomatického jednání s kolegy. Zřejmě to bylo i na ostatní kolegy příliš, neboť paní Bazalová nakonec pro svůj kádrovácký návrh usnesení hlasovala sama. Ostatní byli buď proti, nebo se zdrželi.

Paní Bazalová si zřejmě ještě neuvědomila, v jakém orgánu zasedá. Že to není uliční prověrková komise, nýbrž rada zastupující veřejnost podle zákona ve směru k ČTK jako veřejnoprávní instituce. To poslední, co by se mělo probírat na zasedáních rady, jsou osobní animozity jednotlivých členů.

Potíž je i v tom, že (zejména noví) členové rady ještě nemají osvojeny ani základní procedury, neznají pravidla skupinové diskuse, neuvědomují si dostatečně obsahy pojmů návrh, protinávrh, procedurální návrh, odmítají ukončit diskusi, ačkoli o věci bylo již odhlasováno atd. V zájmu smysluplné aktivity rady ČTK mohu jen vyslovit přání, aby si všichni členové rady uvědomili svou veřejnou odpovědnost, potlumili osobní emoce a obnovili věcnou pracovní atmosféru, která panovala před jejich příchodem do Rady. V současnosti to spíše působí tak, že je zde zaděláno na nepěkný rozvrat tohoto orgánu, který může vyústit až v jeho odvolání jako celku Sněmovnou. Protože to, co rada předvedla na pondělním zasedání, jí ke cti určitě neslouží.

Nejsem v žádném případě konspirátor, ale nemohu si nepoložit otázku: A není to celé záměr?