Rozhádanou Radu České tiskové kanceláře nikdo nepotřebuje

27. února 2020 10:00 / autor: Jan Mrzena

Rada České tiskové kanceláře má i svou únorovou schůzi na webu. Zhlédl jsem poctivě celý záznam. Co první mě napadlo? Proboha jen ať se toho radní napříště nezaleknou a videopřenosy nezruší. Pak mi na mysli vytanula ještě jedna věc. Pondělky bývají pro mnoho lidí nejnáročnější dny v týdnu, protože skočit z víkendového rytmu do toho pracovního je objektivně problém. Takže schůze nejmenší mediální rady by měly být třeba ve středu. A do třetice – zcela jiný charakter má vystupování radních ve chvíli, kdy je na schůzi přítomen někdo z vedení ČTK. Možná by tedy někdo z managementu mohl být na jednání rady po celou dobu.

Ale vážně. O této schůzi Rady ČTK se bude psát i mluvit ještě dlouho. A bude se kritizovat, stigmatizovat a řešit, jestli má rada v tomto složení existovat nebo nikoliv. To nás čeká a nemine v mnoha médiích. Já proto rozebírat detaily nebudu, nechci řešit ani různé výpady, nepravdy i omyly, které se tam odehrály. Pokusím se o opak – budu hledat to, co se mi zdá jako pozitivum.

V Radě ČTK jsou zastoupeny evidentně různé názorové proudy. Rada vnímá potřebu zásadně upravit svůj vlastní jednací řád. Rada se pokouší napsat svůj vlastní kodex. To jsou pro mě nejzásadnější sdělení z pondělního téměř dvouhodinové „schůze JZD“ (jak ji zhodnotil v závěru předseda David Soukup).

Různé názorové proudy musí umět existovat spolu. Pro předsedu těžká práce – dát prostor všem členům rady a rozvodněnou řeku vlít do malé láhve s názvem „usnesení“. Dřina i pro radní – musí se opanovat, nesmí se provokovat navzájem, musí potlačit momentální rozmrzelost…a tak dále. K tomu jim pomůže dobrý jednací řád, který ovšem musí reflektovat současnou situaci v radě. Ten jednací řád budou možná ještě nějaký čas řešit a bude daleko podrobnější než ten současný. Koneckonců tomu předpisu to nebude na škodu. Radní zvládnou i návrat ke své práci a najdou vhodnější polohu chování k sobě navzájem. Mají totiž mezi sebou nejen zkušenou a v racionální komunikaci zdatnou exministryni Michaelu Marksovou, ale také exposlankyni Jaroslavu Wenigerovou. Právě ona na pondělní schůzi působila jako velká osobnost. Dokázala klidným hlasem sdělit kritiku i postrčit jednání.

Zajímavá je snaha rady napsat svůj vlastní kodex. Bude to velmi složité, protože je to neobvyklé. Navíc radní budou diskutovat o svém vlastním vystupování na veřejnosti a do médií. Kodex bude sice pouhou deklarací, tudíž ten, kdo jej poruší, bude riskovat „jen“ napomínání od svých kolegů. I tak je ten pokus chvályhodný. Z mého pohledu potřebu takového kodexu mají všechny malé mediální rady. A nejde jen o popis toho, co by mělo být přirozené – tedy to, že radní při projednávání bodu, u kterého mají nějakou podjatost, prostě svou pozici sdělí.

Naopak poněkud recesně vypadá snaha organizovat další semináře na stejná témata, jako dělá Rada Českého rozhlasu. Rozhlasová rada ukázala, že veřejné debaty dělat neumí. A vlastně proč by je měla dělat? Vždyť mediální rady mají své úkoly popsané v zákoně a žádný úkol organizovat veřejné debaty (byť i dobře míněné), tam není. Aby takovou akci vůbec rada zvládla, musí jí organizovat s Českým rozhlasem, tedy s podnikem, který má kontrolovat. To dohromady nejde.

Mám dojem, že většina členů Rady ČTK by pondělní schůzi nejradši vymazala. Zajímalo mě, co se odehrávalo v jejich hlavách poté. Proto jsem požádal Petra Žantovského, aby své pocity s časovým odstupem popsal. Text přinášíme v sekci názory. Současně jsem pozval k natočení rozhovoru Davida Soukupa a on souhlasil. Termín sice teprve hledáme, ale do březnového jednání rady to určitě stihneme.

Radní sice podle všeho sklízí plody své „komunikace“ ze závěru minulého roku, ale osobní animozity mají šanci překlenout. Většina z nich si to určitě uvědomuje. A určitě na tom zapracují. Rozhádanou Radu České tiskové kanceláře totiž nikdo nepotřebuje. Ani Poslanecká sněmovna, která většinu jejích členů sama vybrala.