Firmy jsou tím, kdo musí v éře koronaviru chránit digitální práva

22. června 2020 09:38 / autor: Mark Stephens

Koronavirová krize odkryla a prohloubila naši závislost na digitálních technologiích. Pravidla společenského odstupu nás totiž nutí přesouvat práci, vzdělávání i vztahy stále více do online prostředí. Vzhledem k tomu, že vlády ve snaze trasovat nemocné a bojovat proti dezinformacím přijímají celou řadu mimořádných opatření, ohrožuje krize nejen naše zdraví, ale i naši digitální svobodu.

Vzhledem ke stále se prohlubujícím možnostem masového sledování obyvatelstva, stejně jako k rostoucím snahám manipulovat politickým míněním, se naše digitální svoboda během posledních deseti let citelně snižovala. Pandemie by tento proces mohla urychlit, jelikož vládám dává důvěryhodné ospravedlnění nutit firmy ke kontrole obsahu a sdílení dat se státem.

Ne, že by technologické firmy neměly hrát důležitou roli v dohledu nad informováním společnosti, obzvláště v období "infodemie." Rozsáhlé trasování společenských kontaktů skrz bluetooth aplikace samozřejmě může pomoci státům v bezpečném otevírání ekonomiky – možnost, kterou chápou i někteří z nejzarytějších libertariánů.

Kontrola obsahu a sdílení dat se státem je ale šikmá plocha, která vede k cenzuře a dohledu, včetně sledování novinářů a ochránců lidských práv. Jde tak o výrazné narušení občanských svobod a technologické korporace by si měly dát dobrý pozor na to, co po nich vlády požadují.

Odolat těmto požadavkům není snadné a spory mezi soukromým a veřejným sektorem ohledně sdílení dat jsou často kontroverzní. Global Network Initiative (GNI), které předsedám, z toho důvodu v roce 2008 vypracovala sadu Zásad pro ochranu svobody projevu a osobního soukromí. Tyto zásady se opírají o mezinárodní právo a poskytují společnostem rady, jak se vypořádat s požadavky na cenzuru obsahu, omezení přístupu ke komunikačním službám, nebo na sdílení dat.

Každé dva roky GNI vyhodnocuje postupy korporací, které sdružuje, v dodržování zásad. Přesto, že poslední vyhodnocení proběhlo ještě před vypuknutím pandemie, obsahují postupy jedenácti technologických a komunikačních společností cenné informace, jak se vypořádat s vládním tlakem – ať už je dobře míněný, nebo ne.

Prvním poznatkem je, že slova Benjamina Franklina "unce prevence má cenu libry léčiv" platí pro lidská práva úplně stejně, jako pro lidské zdraví (či pro požární bezpečnost, což měl tehdy Franklin na mysli). Nikdo sice neumí předvídat budoucnost, ale společnosti mohou alespoň provádět svou due diligence v otázce identifikování rizik spojených s cenzurou a sledováním, což jim umožní tato rizika zmírnit. Příkladem takového přístupu je třeba rozhodnutí Microsoftu rozšířit své obchodní skupiny o právníky, kteří pomáhají s ochranou práv uživatelů, či sprciální proces na vyhodnocování prodeje vybavení, který zavedla Nokia.

Druhým poznatkem je, že i když může být zvyšování transparentnosti někdy těžké, stojí vždy za to. Vidíme to na příkladu soudních příkazů, které mají společnostem znemožnit zveřejňování informací v případě, že jsou vyzvány ke spolupráci z důvodů národní bezpečnosti. Průzkum GNI ale ukazuje, že společnosti se mohou proti takovým příkazům bránit soudní cestou, čímž nejen ztíží skrývání státního dohledu, ale zachovají vlastní transparentnost.

Třetím poznatkem je, že společnosti mohou přispět k zachování otevřeného přístupu ke komunikačním sítím. Omezování sítí limituje přístup k zásadním informacím týkajícím se veřejného zdraví a zabraňuje například využití telemedicíny. V období pandemie tedy jde o životu nebezpečné politické rozhodnutí. Státem nařízené narušení sítě je přesto stále častějším úkazem.

Šest případů ze sedmi zemí ukazuje, že takováto rozhodnutí jsou často způsobená především chybějící legislativou. Společnostem se může zdát, že nemají na výběr. Buď se obávají o zdraví svých zaměstnanců, nebo že nenajdou dostatečnou právní oporu.

Řadě společností se nicméně podařilo odolat verbálním příkazům a vynutit si od vlády oficiální signované příkazy, které citují relevantní právní rámce. Některé toho dosáhly dovoláním se k vyššímu managementu. Jiné zase oslovily autority napřímo a přesvědčily je, že změny by měly být co nejužší a že by neměly zasahovat celou síť, ale pouze konkrétní stránku nebo službu.

Čtvrtým poznatkem je, že nejlepší obranou proti přehnanému tlaku vlád jsou robustní vnitřní procedury. Vlády mají často velice dobrý důvod – pandemii, terorismus, zneužívání nezletilých či kyberzločin, abychom vyjmenovali alespoň pár – proč společnosti k poskytnutí soukromých dat tlačit. Tyto společnosti proto potřebují jasný a spolehlivý systém, kterým se u těchto požadavků řídit. Zakotvený musí být v mezinárodním právu. Pouze tak je možné vyhnout se tomu, že pomoc při řešení bezpečnostních problémů neskončí u omezování občanských svobod a prolomením soukromí uživatelů. GNI se proto ve svém přehledu věnuje také tomu, jakým způsobem se jednotlivé společnosti adaptují na různé jurisdikce.

Vzhledem k tomu, že vlády po celém světě požadují po technologických společnostech, aby využily svá data v boji proti COVID-19, je dnes jejich zodpovědnost důležitější než kdy dřív. Namísto toho, aby jednoduše přijaly, že boj s pandemií je důležitější než svoboda projevu a právo na soukromí, musí tyto společnosti pochopit, že občanská práva jsou základním stavebním kamenem globálního zdraví. A musí se podle toho chovat, i když se tak někdy nechovají samy vlády.

 

Mark Stephens

Autor je předsedou Global Network Initiative
Z angličtiny přeložil Vojta Berka
Copyright: Project Syndicate, 2017, www.project-syndicate.org