Neprojednání výročních zpráv pěstuje odolnost televizních radních a upevňuje pozici Petra Dvořáka

20. července 2019 13:00 / autor: Jan Mrzena

Je to už rok a půl, co Jaromír Soukup v Týdnu s prezidentem na své TV Barrandov otevřel téma odvolání Petra Dvořáka z postu generálního ředitele. Prezident Miloš Zeman tehdy načrtl scénář, jak by zásadní změny v České televizi mohly proběhnout. Pokud sněmovna dvakrát neschválí výroční zprávu, může odvolat radu a zvolit novou. Rada má v kompetenci odvolávat a volit generálního ředitele. Miloš Zeman připomněl, že při volbě nového generálního ředitele by došlo k větším personálním změnám. „Já bych si samozřejmě tyto změny velice přál. I když je jako prezident nemohu vůbec ovlivnit. To mohou ovlivnit pouze poslanci. Tak uvidíme, jestli to udělají,“ řekl v únoru 2018.

Silná slova. Tehdy jsem popsal, jak by takové změny probíhaly podle zákona a jak dlouho mohly trvat. Celý proces by přesáhl horizont existence současné sněmovny. Jak s doporučením prezidenta Miloše Zemana naložili poslanci? Volební výbor brzy čtyři výroční zprávy České televize za roky 2016 a 2017 projednal a doporučil ke schválení. Později i premiér Andrej Babiš vyzval „své“ poslance ANO, aby při projednávání zpráv hlasovali pro jejich schválení. Ty čtyři zprávy se od konce letošního ledna snaží projednat plénum sněmovny. Názory klubů jsou známy – pro schválení zpráv budou hlasovat Piráti, KDU-ČSL, ČSSD, ODS, TOP i STAN. Pokud nepodrazí poslanci ANO svého předsedu Andreje Babiše, pak další hlasy přitečou právě od nich. Schválení některých zpráv nepodpoří KSČM, proti všem bude hlasovat SPD.

Na program sněmovny se zprávy České televize občas dostanou. Poslanci na projednání mívají něco přes hodinu. Dost krátká doba na to, aby v diskusi vystoupili konkrétní kritici České televize a svými projevy zaplnili čas, který si sněmovna na zprávy naplánovala. Na hlasování pak už čas nezbývá. Naposledy téměř pětatřicet minut mluvil předseda SPD Tomio Okamura. Jeho řeč nepřinesla žádné nové informace, pohledy, ani argumenty. Dokonce ani nepřiměla k posunu stanoviska poslance jiných klubů. Sekundovali mu poslanci z jeho hnutí a vystoupil i zástupce KSČM. Ty projevy přirozeně vyvolaly reakci – např. Tomáše Martínka (Piráti) a Miroslavy Němcové (ODS). Časový limit byl vyčerpán a sice agresivní, leč bezcílná diskuse skončila. Tak snad příště. Anebo popříště…Mezitím do sněmovny dorazily další dvě zprávy Rady ČT. Ty ovšem nejdříve projedná volební výbor. Dá se předpokládat, že je opět doporučí sněmovně ke schválení.

Návod Miloše Zemana tedy nikdo nevyslyšel. Televizní radní pracují dál ve stejné sestavě i se stejnou intenzitou. Na tlak si zvykli, a protože ze sněmovny nepřichází ani nic konkrétního, co by měli řešit, tak to, co se ve sněmovně probírá ani moc řešit nemusí.

Radní jsou ve zvláštní situaci – berou slušné peníze za funkci, vše, co dělají, dělají především tak, aby neublížili sami sobě. A co je teď pro ně nejvýhodnější? Přece pokračovat v obhajobě sebe samých a své práce. Takže dlouhodobě obhajují (každý přirozeně v intencích svého vlastního přesvědčení) Českou televizi, její hospodaření a kritika SPD a KSČM jejich roli jen upevňuje. Přece „nebudou odléhat politickým tlakům“, když kontrolují nezávisle veřejnoprávní televizi. Posouvání termínu jednání o výročních zprávách je upevňuje v přesvědčení, že postupují správně. Důkazem budiž dnes už otevřená a neskrývaná vyjádření předsedy Jana Bednáře i dalších radních – „je to tlak na radu, je to tlak na odvolání generálního ředitele“.

Volby členů rad jsou pro současnou sněmovnu obrovský problém. Jen výjimečně se podaří zvolit radního hladce (naposledy exministryní Marksovou Tominovou do Rady ČTK). Asi nemá smysl si představovat, že by po odvolání celé Rady ČT hladce a rychle poslanci zvolili celou televizní radu hladce a rychle. Současná sněmovna nemá ani nastavený mechanismus personálních cvičení při volbách do mediálních rad. A, bohužel, ani nemá lidi, kteří by se problematikou systematicky zabývali.

Už příští rok čeká sněmovnu volba pěti členů Rady ČT. Vzhledem k tomu, že projednávání výročních zpráv přijde na program nejdříve v září (spíše v říjnu), tak se vlastně poslancům ani nevyplatí radu odvolávat. Budoucí volba televizních radních je za dveřmi. A další je čeká v roce 2021. Současná rada pracuje „pod tlakem“ sněmovny, ale může v klidu pracovat dál. Humbuk, který by vyvolal jiný postup, by byl mnohem větší, než byl v případě odvolání šéfa Národní galerie. A ten vedl k vládní krizi, vedl téměř k vymazání autority premiéra, vedl i k volání po předčasných volbách uvnitř vládní koalice.

A pozice generálního ředitele Petra Dvořáka? Ta je momentálně neotřesitelná. Tlaky na radu se ho prakticky nedotýkají, protože (pokud vůbec) mohou paralyzovat především radu, nikoliv jeho, coby statutára České televize. Dokonce je jeho pozice pevnější než před rokem. Díky bezzubému aktivismu Tomia Okamury, jeho SPD a části KSČM dostal Petr Dvořák roli ostřelovaného obhájce veřejnoprávního vysílání a demokratických hodnot. Ta role mu dává jistotu, že se jeho pevná pozice nezmění ani po volbě nové třetiny televizní rady.

Teprve rok 2021 bude zlomový. Proč? Menší problém bude volba další třetiny rady. Vzhledem k tomu, že v tom roce by měly být i volby do Poslanecké sněmovny, bude ta volba problematicky vůbec uskutečnitelná. Ovšem v tom roce končí pro Českou televizi a Český rozhlas současný režim odvodů DPH. To může omezit zdroje pro ČT až o půl miliardy ročně. A to už je pro hledání úspor dost neřešitelný úkol. Ten se ovšem bude týkat i radních, které příští rok pravděpodobně i hlasy SPD a KSČM zvolí.